Cílem každého provozovatele by mělo být získání paliva s co nejnižším obsahem vody (Zárybnická, 2011). Zatímco čerstvé dřevo po těžbě má vlhkost až 60–80 %, pro energetické využití je ideální dřevo sušené na vzduchu s vlhkostí pod 20 % (Furka a kol., 2011). Zajímavostí zplyňování oproti přímému spalování je však skutečnost, že zcela suchá surovina není nezbytná, protože voda (ve formě vodní páry) může v reaktoru působit jako reakční činidlo přispívající k tvorbě vodíku (Geffert, 2013).

Vysoký podíl vlhkosti v palivu dramaticky zvyšuje nároky na spotřebovanou energii v procesu (Furka a kol., 2011). Hlavním důvodem nízkého výkonu je skutečnost, že velká část energie se spotřebuje na odpařování vody namísto samotné přeměny na plyn (Furka a kol., 2011). Při obsahu vody do 20 % je výhřevnost dřeva (cca 14,3 MJ/kg) téměř dvojnásobná ve srovnání s palivem s 50 % vlhkostí (Furka a kol., 2011).

Vlhkost je klíčovým faktorem při vzniku nežádoucích dehtů. Experimentální měření potvrzují, že při použití vlhkých štěpků (vlhkost 25 %) vzniká v procesu prokazatelně více dehtů než při použití předem vysušeného paliva (Furka a kol., 2011). Dehty jsou v plynu nežádoucí, protože při teplotách pod 300 °C kondenzují a způsobují závažné technologické problémy (Furka a kol., 2011).

Vysoká vlhkost paliva má negativní vliv na výsledný plyn, protože zvyšuje objem vodní páry v produktu (Furka a kol., 2011). Kromě snížení energetické hodnoty plynu hrozí u vlhkého paliva také zasekávání posuvu v zásobníku, zvýšení teploty rosného bodu a zvýšená náchylnost částí zařízení ke korozi (Furka a kol., 2011).